Ivo Moravec je předsedou dozorčí rady teplárny od roku 2011. Loni na podzim se stal po komunálních volbách prvním náměstkem primátora Českých Budějovic a poté, co mu letos vyprší čtyřletý mandát, ve funkci skončí. „Chci se věnovat práci pro město. Ale bylo to velmi zajímavé období. Hodně mi dalo,“ říká.
V novodobé historii teplárny budou léta 2011 až 2014 patřit k těm nejbouřlivějším. Vyměnilo se její vedení, byl tu tlak některých akcionářů na město, pak i žaloby a soudy. Jak tohle období hodnotíte?
Byl jsem členem týmu, který byl nositelem změn, a nechci z něho vybočovat. Hodně se ale podařilo. Teplárna až na pár desetin procent bude patřit výlučně městu, a to je velmi dobrá zpráva pro všechny. Je to náš městský krb, dodavatel tepla a elektřiny. Teplárnu pokládám za strategickou městskou společnost, která může posloužit i v případě velkého výpadku proudu. Ve městě ani aglomeraci není vytvořen ostrovní provoz, který při spadnutí sítě umožňuje takříkajíc „start ze tmy“. Tedy dodávky pro krizovou infrastrukturu. A to, že město v teplárně vlastní 99,55 procent akcií, nám podobná strategická rozhodnutí usnadní. Náklady na vytvoření ostrovního provozu nejsou nízké. Ale byla by to pojistka v čase krize.
Už jste o této možnosti na širším fóru debatovali?
V dozorčí radě jsem se o tom jednou, dvakrát zmiňoval obecně, ale konkrétní kroky jsme neprojednávali. Nicméně je si potřeba uvědomit, že nic se neděje automaticky. Sice elektrospotřebič nebo lampu zapneme či rozsvítíme stisknutím knoflíku, ale jen do doby, než přijde technická závada či kolaps nebo živelná pohroma. Střední Evropa je vyspělá část světa, ale výpadek proudu zažili i v USA nebo Indii. A loni také v Praze, když zde shořel velký transformátor. Prostě rizika blackoutu existují a město by na něj mělo být přiopraveno.
Která rozhodnutí pokládáte za klíčová?
Určitě přechod na německý model řízení, kdy se zrušily „politické“ manažerské posty, tříčlenné představenstvo tvoří odborníci a vše kontroluje dozorčí rada. To, že jsme se do představenstva rozhodli jmenovat pány Houfka, Žahourka a Panocha, pokládám za velmi dobrý krok. Důležité bylo i zpracování koncepčních materiálů o rozvoji firmy a rozvodů centrálního zásobování tepla. Bez otálení se vedení rozhodlo pro odsíření uhelných kotlů, protože z hlediska evropské legislativy už nezbývalo mnoho času.
To zde žádné koncepční materiály nebyly?
Něco zpracované bylo, ale nebylo to dostačující. My chtěli mít vodítko, dokument, podle něhož by se dalo pracovat, postupovat a minimalizovala se nahodilost.
Co pak pokládáte za nejtěžší?
Hodně náročné byly zvláště v letech 2011 a 2012 valné hromady a snaha nalézt rozumné spolužití s kvalifikovanými minoritními akcionáři. Často to připomínalo válku. Představa, že by město o teplárnu přišlo nebo že by v ní ztratilo většinový podíl, byla pro mne nepřijatelná.
Nenapadlo vás někdy, že byste pod tím velkým tlakem třeba rezignoval?
Příjemné to nebylo, ale nehroutil jsem se z toho. Když jsem do funkce šel, počítal jsem s tím, že jednoduchá nebude. Ale rezignovat mě nikdy nenapadlo. To bych si neodpustil. Dnes si říkám, že to stálo za to. Teplárna má kvalitní vedení a nyní patří z více než 99 procent městu.
Čas od času se objevují debaty o budoucnosti centrálního zásobování teplem. Co o nich soudíte?
Pro mne jsou zbytečné, protože decentralizovat vybudovaný systém bych pokládal za velkou chybu. Má své silné přednosti a je vždy věcí vlastníků, zda se zasadí o to, aby byl plně efektivní. O to v Českých Budějovicích usilujeme. A byť zde máme velkou teplárnu, ani před dokončovaným odsířením není hlavním znečišťovatelem ovzduší. Kdyby se rozpadalo centrální zásobování, lidé by přecházeli na uhlí, plyn, tepelná čerpadla. A třeba domácí plynové kotelny nemusí plnit tak přísná opatření, jako právě teplárna.
A nemůže budoucnost ohrozit nedostatek zdrojů, tedy hlavně hnědého uhlí?
V dohledné době určitě ne. Ale je třeba jít dál. Od konce roku 2024 nebo 2025 začne platit zákaz skládkování směsného netříděného komunálního odpadu. A ten, s drobnou mírou nadsázky, lze přirovnat k hnědému uhlí, neboť výhřevnost odpadu se může pohybovat kolem 10 až 11 megajoulů na kilogram. Jde o alternativní palivo, které může ušetřit či nahradit hnědé uhlí. Prostě řešení existují, jak je koneckonců vidět i v Německu nebo v Rakousku. Tamní spalovny by tento český odpad braly. A my bychom jim za jeho likvidaci ještě platili…
Teď se vás zeptám jako politika: Je cena tepla pro vás citlivá?
Velmi. A to nejen jako pro politika. Každý občan je homo economicus a počítá si náklady domácnosti. Proto si dovede spočítat, na kolik ho přijde jiné teplo. Těší mě, že v Českých Budějovicích je cena tepla z teplárny stále velmi výhodná a lidi to nenutí přemýšlet o jiných alternativách. Navíc dodávky tepla z teplárny jsou spojeny s údržbou, servisem, a doma se staráte jen o nastavení radiátoru. Všechny další problémy řeší teplárna.
Přemýšlí politická reprezentace města o vytěsnění zbývajících akcionářů? Zákon to umožňuje.
Zatím se o tom žádná jednání nevedla. Můj osobní názor je, že by drobní akcionáři měli v teplárně zůstat, aby se zachovala její otevřenost a transparentnost. Pokud by to byl ryze městský podnik, vše se bude odehrávat na radě města a nikdo do toho nemůže mluvit. Nechci tím říct, že bych se takového vývoje bál, ale do vytěsňování zbylých držitelů akcií bych se nehrnul.
Co plánujete dál?
Počkám, až mi vyprší smlouva na mandát člena dozorčí rady, a pak funkci předám a budu se věnovat práci pro město. Dojít by k tomu mělo na valné hromadě, která bude v květnu nebo v červnu. Také dalším kolegům vyprší mandát, ale je na nich, jak se rozhodnou.
Jak by měla teplárna do budoucna vypadat?
Měla by prosperovat a být dobrým zaměstnavatelem. To znamená, že o její teplo, teplou vodu, technologickou páru a elektřinu bude zájem. Věřím, že pokročí ve využívání odpadů, že prostě půjde o moderní, společensky odpovědný a ziskový podnik, který přes dividendy významně přispívá do rozpočtu města. S těmito penězi se vždy počítalo a letos, kdy město začíná splácet předchozí úvěry na spolufinancování dotačních projektů, je takový příjem ještě významnější.
(Vyšlo v časopise Teplárenský zpravodaj.)
